Martin Beck

se zastavil u prahu svého bytu v Bagarmossenu. Stáhl si svrchník a vytřepal z něj i z klobouku vodu, pak jej pověsil a zavřel dveře.
V předsíni byla tma, on však nerozsvítil. Ve štěrbinách pod dveřmi do dceřina pokoje prosvítalo světlo a bylo odtamtud slyšet rádio nebo gramofon. Zaklepal a vešel.
Jeho dcera se jmenovala Ingrid a bylo jí šestnáct. V poslední době začala rychle dospívat a Martin Beck zjišťoval, že se s ní dá pomalu mluvit jako s dospělou. Bylo to vyrovnané, rozumné a docela inteligentní děvče, rád si s ní popovídal. Chodila do poslední třídy základní školy, učila se dobře, ale zase ne tak• aby patřila k těm, jimž se v jeho mládí říkalo šprtouni.